SOUČASNÝ KOSTEL
10.6. 1868 byl za účasti velkého množství lidí položen základní kámen, který byl přivezen z Horních Hbit a vysvěcen příbramským vikářem Josefem Votýpkou.
V časopise „Hlasy katolické“ byla uveřejněna zpráva z příbramského vikariátu ze dne 14. června 1868 o položení základního kamene v následujícím znění.
"Svěcení základního kamene k chrámu Páně Hbitskému dne 10. června, den to před Božím tělem, se odbývalo způsobem slavným. Již dva dny před tím pracováno na slavnostních chvojím, kvítím a prapory ozdobených branách: u vchodu do vesnice dva vysoké jehlance korouhvemi okrášlené postaveny. Večer před tím dnem střelbou z hmoždířů v hořejších i v dolejších Hbitech, slavným všemi zvony vyzváněním, jakož i krásným na vrchu nad obcí ohněm a osvětlením ohlašována přicházející zejtřejší slavnost. Na den slavnosti samé hned z rána lidé se scházeli ze všech stran, o půl sedmé hodině byla tichá mše svatá, po té se hnul průvod do hořejších Hbit, před nímž v čele značná část osadníků se svými obecními starostmi jela koňmo; za hřmění střelby druhá část osadníků, kteří v hořejších Hbitech se shromáždili, jeli koňmo naproti.
V hořejších Hbitech zástupy lidu shromážděného stály okolo kamene základního, jenž byl na dvou čtyřspřežných krásně kvítím a věnci ozdobených vozech, již připraven. Odtud bral se průvod následovně: Napřed jela část jezdců, za nimi s korouhvemi školní i odrostlejší obojího pohlaví mládež, kapella, muži, druhá kapella /kteréž obě střídajíce se nábožné písně přednášely/, druhá část jezdců, družičky, vozy s kameny, opět družičky všecky bíle oděné, třetí část jezdců, pak konečně ženy. Byl to pohled věru dojemný, na všech tvářích patřiti bylo nábožnou radost a nadšenost. K desáté hodině přibyl průvod na určité místo: touž dobou z farního domu vyšlo v průvodu velebné duchovenstvo s v.d.p. vikářem, zároveň farářem zdejším v čele, doprovázeno patronátním komisařem a jinými vzácnými hosty. Na staveništi měl d.p. vikář jadrnou uchvacující řeč, v nížto dokazoval, že krásný a ozdobný chrám vyžaduje I. čest osadníků, II. jejich duchovní i tělesný prospěch a III. že toho vyžaduje sama velebnost Božská. Spolu pochválil nábožnou obětavost osadníků a neopomenul k setrvanlivosti povzbuditi, načež započaly obřady a slavnost skončila slavnou mší svatou a četnou asistencí. Že nábožná krev v žilách hodných občanů zdejších ještě probíhá, lze souditi, ze všeho toho, co osadníci zvláště z dolejších a hořejších Hbit pro zvýšení slavnosti té /ač jsou krupobitím postiženi/ byli podnikli. Bůh jim požehnej, zachovej a utvrdiž v započaté horlivosti, a popřej jim, aby dočekavše se dostavení nového chrámu, v něm ještě dlouhá léta duchovní pomoci a útěchy nalézali."
Konec zprávy z časopisu "Hlasy katolické"
Projektantem stavby kostela byl vyhlášený architekt Josef Mocker , který se kromě řady jiných slavných staveb podílel i na dostavbě chrámu sv. Víta na pražských Hradčanech. Kostel je postaven v novorománském slohu.
Kostel byl dostaven v r. 1872 ( bez vnitřního zařízení).
1872 ( 2.5. ) byla připevněna báň na věž do které byly umístěny pamětní listiny.
1872 – dodány a pověšeny zvony.
1872 – dodány hodiny od p. Prokeše ze Sobotky.
1872 – stavba varhan od známého varhanáře Karla Vocelky ( viz rubrika Dolnohbitské varhany).
1874 – stavba oltářů, kazatelny, zpovědnice, lavic – prováděli p. Keller - umělecký truhlář z Prahy, p.Vaněk - pozlacovač z Prahy, obrazy maloval p. Bernard - akademický malíř z Prahy.
1875 – dodána tkzv. Věčná lampa, která byla zavěšena 3.3. 1875. Koupena byla ze sbírek mládenců a panen celé osady.
V kostele jsou 4 oltáře. Hlavní oltář zasvěcený sv. Janu Křtiteli, boční oltáře sv. Janu Nepomuckému, sv. Janu a Pavlovi, sv. p. Marii.
Do věže byly namontovány hodiny, které měly ciferníky na čtyři světové strany. Zvláštností původních hodin bylo to, že měly přehozené ručičky, malé ukazovaly minuty a velké hodiny. Odbíjení prováděla zvláštní kladiva. Každou čtvrthodinu 1 úder kladiva do menšího zvonu, půlhodinu 2 údery, třičtvrtěhodinu 3 údery, před celou hodinou odbilo kladivo na menším zvonu 4 údery, potom odbíjelo kladivo stanovený počet do velkého zvonu. Hodiny se natahovaly každý den speciální klikou, hodinový stroj měl 3 závaží.
K vysvěcení celého kostela došlo 24.4. 1875 pražským kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem a od tohoto data se mohly v kostele konat bohoslužby a ostatní církevní akce v plném rozsahu.
1886 – byly opraveny původní lavice za starého kostela a umístěny pod kruchtu.
1894 – na hlavní věž byl umístěn hromosvod.
Zajímavosti z 20. a 21. století
V roce 1924 měla dolnohbitská osada ( kolátura ) 2250 katolíků, 20 jinověrců a patřily k ní obce Dolní Hbity, Horní Hbity, Jablonná, Jelence, Káciň, Kaliště, Nepřejov, Horní Líšnice, Dolní Líšnice ( 3 čísla) , Větrov a samota Placy.
V roce 1948 začal být do Dolních Hbit zaváděn elektrický proud, a tím pádem také do kostela. Osvětlení bylo umístěno na hlavní oltář i na boční oltáře, byly zavěšeny tři lustry se žárovkami místo svíček a osvětlena byla další potřebná místa.
Požár kostela v roce 1968
26. ledna uhodil do věže kostela nečekaně blesk, vypukl požár, uhořelo téměř 10 m krovů a uvolnilo se značné množství břidlice, která s kusy dřeva při požáru létala na všechny strany kolem. Křížek, který byl umístěn na věži odlétl až na horní část dnešního hřiště, které tam tehdy ještě nebylo. Značné škody vznikly také uvnitř kostela, při hašení vodou došlo k poškození varhan, stropu a omítky.
Ještě v letních měsících roku 1968 byla opravena věž a začalo se s opravou varhan a omítky. Oprava byla dokončena v roce 1969.
Opravovaná věž v roce 1968
Opravy kostela po roce 1989
Velká, dá se říci generální, oprava vnější části kostela začala na přelomu let 1992 a 1993. Byla provedena výměna povrchu střechy a celková oprava omítky. Břidlice na střeše a malé věži byla nahrazena plechem, na velké věži břidlice zůstala. Dokončení bylo závislé na finančních prostředcích a provedeno bylo na začátku nového tisíciletí.
Dne 20.4. 1998 byl kostel vyhlášen Kulturní památkou České republiky.
V současné době není kostel farním kostelem, ale patří pod farnost Krásná Hora.