POUŤ
Vzhledem k tomu, že dolnohbitský kostel je zasvěcen sv. Janu Křtiteli, koná se pouť v termínu jeho narození, to je 24.6. Pokud toto datum není v neděli, je pouť v nejbližší neděli po 24.6. Jestliže je třeba 24.6. v pondělí, je pouť v neděli 30.6.
Svatý Jan Křtitel je prorok z 1.století, jenž figuruje ve vyprávěných evangeliích. Zmiňuje se o něm také židovský historik Flavius Iosephus ve spise Židovské starožitnosti. Narodil se 24. 6. v přesně neuváděném roce na začátku našeho letopočtu. Ve stejném dni má dosud svátek jméno Jan.
Narodil se přibližně kolem roku 1 našeho letopočtu Alžbětě a knězi Zachariášovi.V mládí odešel do pouště, a potom k řece Jordánu, kde kázal příchod Božího království a křtil ty, kteří se dali na víru. Pokřtít se od něho nechal i sám Ježíž Kristus.
Později se dostal do nepřízně římského panovníka Heroda, byl uvězněn a pak popraven. Po popravě stětím byla jeho hlava přinesena na hostinu. Jan Křtitel je jednou z nejvýznamnějších biblických postav. Je patronem několika zemí a stal se také ochráncem značného množství řemesel již ve starověku a středověku, ale postupně rovněž řady řemesel, které vznikly až v nedávné době. Ochraňuje tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky a zpěváky. Atributem Jana Křtitele je velbloudí rouno či nádoba s vodou.
Pouť je tedy cesta za účelem návštěvy určitého poutního místa, které má náboženský význam. Obyvatelům Dolnohbitska jsou známa dvě významná poutní místa - Svatá Hora, což je vůbec největší uznávané poutní místo v Čechách a Maková u Smolotel.
K návštěvě poutních míst se v dřívějších dobách konala tkzv. procesí, kterých se zúčastňovali obyvatelé okolních i vzdálenějších obcí a vesnic.
Pouť také vždy byla a dosud je velký zábavní park. Místo pouti se stávalo centrem společenského života. Proto se k němu přidružoval i zábavní program, který byl zejména pro děti nejvýraznějším a nejlákavějším projevem poutě. Po místech poutí kočovali se svým vybavením tkzv. komedianti, to byli majitelé kolotočů, houpaček, zábavních střelnic, strašidelných domů a dalších atrakcí, mnohdy společně s kočovným divadlem s náboženskými i světskými tématy. Na pouti se také sjížděli prodejci různého druhu zboží, což trvá dosud.
POSVÍCENÍ
Posvícení, na Moravě hody, ve Slezsku krmáš s různými formami pravopisu - krmaš/karmaš/kiermaš/kiermasz aj., na bývalé německé jižní Moravě kiritog, je vzpomínková slavnost na posvěcení kostela.
S výrazem POSVÍCENÍ souvisí některé výrazy:
-BENEDIKCE - Žehnání kostela - je náboženský obřad, kterým se určitým věcem slavnostně vyprošuje Boží požehnání k jejich prospěšnosti lidem, může ho provádět řadový kněz.
-KONSEKRACE - Svěcení kostela - na rozdíl od benedikce kostela, kterou může provést každý kněz,
je k vysvěcení kostela oprávněn pouze biskup, popř. kardinál.
Vysvěcení nového kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Hbitech provedl 24.4. 1875 pražský kardinál Bedřich Schwarzenberg.
Jak probíhá svěcení kostela.
Po dokončení stavby nemohl být kostel hned použit pro bohoslužby. Nejprve se musí slavnostním způsobem vyjmout ze světské sféry a posvěcením je slavnostně vyčleněn pro služby Bohu. Den předem se vše připraví, zvenku kolem kostela se postaví dva nebo tři polní oltáře. Ráno se začne s modlitbou u jednoho z nich. Světící biskup 3x obejde kostel za zpěvů a modliteb, zdi kropí svěcenou vodou. Kostel je uzamčen a uvnitř je kněz. Pokaždé, když jde biskup s průvodem kolem těchto dveří, zaklepe na ně berlou, pronáší říkání a kněz uvnitř mu odpovídá. Potřetí na ně zaklepe berlou, udělá znamení kříže a dveře se otevřou. Pak uvnitř světí svěcenou vodu oltář. Po vysvěcení oltáře biskup s průvodem vyjde ven, převezme schránku s ostatky vybraného světce - patrona kostela, znovu s nimi obejde kostel a uloží je do oltáře. Následuje vysvěcení soch a obrazů a slavnostní první mše svatá.
Posvícení se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela, které je označováno termínem dedicatio. Výročí posvěcení chrámu bývala vždy velmi slavnostně připomínána. Jejich průběh byl podobný jako průběh oslavy svátku patrona chrámu (svatého, kterému je kostel zasvěcen) patrocinia, tedy pouť. V průběhu let u některých kostelů, zejména farních, se přecházelo k oslavě Posvícení v jiném termínu, než byl kostel vysvěcen biskupem. K tomu došlo také v Dolních Hbitech a byly k tomu dva důvody.
První důvod - V druhé polovině 19. stol. rostlo v českých zemích vlastenecké cítění a hlavním patronem pro český národ byl sv. Václav.
Druhý důvod - Byla to skutečnost, že posvícení bývalo jedním z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu, kterým zároveň oslavovali ukončení polních prací. Posvícení v Čechách a hody na Moravě se slavívaly na podzim, tedy v období kdy již bylo sklizeno obilí, byl nový mák do buchet a koláčů, byla zásoba čerstvé mouky a vajec, zralé švestky na povidla a vykrmené husy na pekáč, zkrátka ideální doba na posvícení. Pekly se posvícenské koláče a místní speciality, např. hnětynky.
Posvícení v Dolních Hbitech se koná vždy na svátek sv. Václava, to je 28.9. pokud je to v neděli, nebo první neděli po tomto svátku.
S posvícením dříve souvisely ještě dvě události, v dnešní době se dodržují již jen vyjímečně, protože mladá generace je moc nezná.
Byly to:
Pěkná hodinka - v pondělí po posvícení se dříve konala zábava označovaná jako pěkná. Většinou se posedělo v hospodě, popilo a zazpívalo.
Mladé posvícení - konalo se v neděli o týden později. Bývala taneční zábava a lidé se opět bavili.
Závěrem ještě jedna informace o posvícení. Původně se slavilo ve výroční den posvěcení kostela. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství, nařídil císař Josef II. roku 1786 po celé zemi slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla, odtud se odvozuje také často používaný termín Havelské posvícení, nebo také císařské posvícení nebo hody. V některých vsích pak si poddaní slavili oboje - svoje původní a ještě císařské.