HISTORIE

        Přesné datum založení prvního kostela v Dolních Hbitech není nikde uvedeno, ale předpokládaná doba dostavení je rok 1368. První zmínka je v registrech papežských desátků z roku 1369, kde se uvádí  poplatek v desátcích z tohoto roku z hbitské fary.

      Neexistuje ani žádný popis jak původní kostel vypadal, ale podle doby a místa postavení to byl patrně malý kostelík postavený v gotickém slohu.

        Další údaje o  dolnohbitském kostele jsou  v knize „Husitské vojny“, kde se píše,že před bitvou na Vítkově v roce 1420 vyzval Jan Žižka své spojence v Táboře,  aby mu přišli na pomoc. Toto vojsko, které táhlo z Tábora na Prahu, vedl husitský kněz Jan Rokycanský  ( zvaný též Rokycana). Přebrodili se u Kamýka, dobyli a rozbořili hrad Hunec, táhli mimo Zduchovice a dostali se až někam do míst současné Křasovky. Odtud údajně rozbořili svými děly hbitský kostel. Celá zdejší krajina  byla silně zalesněná a kostel byl asi nejlépe viditelné místo. Dolnohbitští občané nekladli husitům nějaký odpor. Pokud se k nim nepřidali, pravděpodobně se schovali v okolních lesích a čekali, až se vojsko přežene. Jan Rokycanský potom postupoval dále směrem na Dobříš, kterou  vyplenil a rovněž tak Nový Knín, protože obě tato města byla protihusitsky zaměřená. O stavu kostela této doby až do jeho plného obnovení nejsou žádné informace.

Podle dostupných údajů byl kostel v plném rozsahu obnoven až v roce 1597. Nebyl to však farní kostel, ale patřil pod farnost Slivice.

       Ke změně došlo v roce 1783, kdy se stal samostatným na základě zřizovací listiny  a odvoláním na vysoký dvorský dekret z 15.4. 1783. Od tohoto roku  také začaly být vedeny zdejší samostatné matriky a farní knihy. Kostel se začal nazývat a psát farní kostel v Dolních Hbitech, zasvěcený sv. Janu Křtiteli.

        V roce 1783 byl  zřízen nový hřbitov, který je na současném místě a starý hřbitov v okolí kostela byl postupně rušen. Pohřbívat se tam definitivně přestalo v roce 1785. Zpočátku byl nový hřbitov omezen jen příkopem, dodatečně obehnán přiměřenou zdí. Jako první byla na hřbitově pochována  Anna Procházková ze Smolotel. Márnice na novém hřbitově byla postavena  v roce 1837.

Podle dostupných informací z první poloviny 19. století  původní kostel vypadal  takto.

Postaven byl z kamene,  délka asi 18,5 m, šířka asi 8,5 m.

Střešní krytina tašky ( prejzy ),  měl 8 oken, jedny hlavní vstupní dveře, součástí byla sakristie a  kruchta.

Měl  tři oltáře – hlávní  zasvěcený sv. Janu Křtiteli  byl postaven v roce 1692.

Postranní oltář  zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.

Postranní oltář zasvěcený mučedníkům Janu a Pavlovi.

V kostele bylo 10 klekátek, 1 zpovědnice, 1 kazatelna, malé varhany, křtitelnice.

Kostelní věž byla ze dřeva, ve věži byly  2 zvony.

Kolem kostela  a hřbitova byla zeď.

        V roce 1834  patřily ke hbitské farnosti  následující vesnice – Dolní Hbity, Horní Hbity, Káciň, Jablonná, Jelence, Luhy, Vápenice, Třtí ( část ), Kaliště, Větrov,Nepřejov, Líšnice ( část ), Smolotely,samota Placy.

Celkem 2 424.osob.

Podřízeno -  panství Milín – 378 osob

                     panství Dobříš – 1377 osob

                     panství Smolotely – 669 osob

     Fara se nachází  asi 80 m od kostela, vybudována byla jako kamenná stavba v roce 1787, v souvislosti s odloučením zdejší farnosti od  Slivice.  Tím vznikla její potřeba pro místního  faráře.

          Z dostupných zdrojů není známo kdy a kým bylo rozhodnuto o zbourání starého kostela a výstavbě nového. Hlavní důvod ale byl ten, že pro svou velikost a celkově špatný stav nevyhovoval potřebám zdejší kolátury   ( původ z latiny – collatura, hovorově také kolátora ), české vyjádření farní obvod ( osada). 

        Nejsou ani informace o tom, jak byla stavba financována. Značnou část patrně tvořily dobrovolné sbírky, svůj podíl určitě měla i sama římskokatolická církev. Není ani známa celková výše nákladů stavby.

      Bourání starého kostela začalo 24.2.1868, bohoslužby se potom konaly na faře ve velkém pokoji,  v letních měsících venku před farou.

Obrázek původního kostela